Jdi na obsah Jdi na menu
 


Archiv 2019

Okolo Bludova

6.11. 2019

22 účastníků a jedna koloběžka

Tentokrát jen okolo naší obce. Za slunného počasí vyrazila naše početná skupina směrem na Bludoveček. Za restaurací pokračovala kolem zříceniny hradu Bludov ke Kostelíčku. Po menším odpočinku a občerstvení u kaple se spokojeně vracela po silnici horním koncem Bludova do středu obce. V restauraci „Pod kostelem“ zakončila 7,5 km dlouhou procházku dobrým obědem.

 

 

Okolí Branné

23. 10. 2019

24 účastníků

Nikdo z nás dosud nebyl u vodopádů Hučavy, tak jsme byli zvědavi, zda to opravdu bude vodopád. A skutečně byl. Ale nejdřív jsme od Branné prošli osady Přední a Zadní Aloisov, Josefov, překonali 445 metrů převýšení. Pak jsme se teprve mohli kochat pohledem na vodopád. Bohužel Luba s Olinkou se těsně před cílem vrátili hledat ztracenou kamarádku Helenku, a tak se budou muset spokojit s fotkami a  videem nebo si trasu zopakovat. Mobily jsou bezvadná věc, ale musí k tomu být taky signál. Hlavně že Helenku našli a na nádraží v Branné jsme se zase všichni setkali. Dokonce jsme stihli i vyhlášené trubičky z cukrárny na náměstí v Branné, pivo v plechu a  pokud si někdo zvolil pozdější vlak, stihnul i čepované pivečko. O počasí a podzimních krásách krajiny líp „mluví“ fotografie…

Jiřina K.

Z Branné od nádraží prudce do kopce, po zelené turistické značce, se vydala početná skupina seniorů na poznávací cestu. Záhy, ještě plní sil, dorazili na Přední Alojzov. Po krátkém odpočinku pokračovali na vyhlídku nad osadou s překrásným výhledem na Brannou.  Po Alojzovských loukách pokračovali na Zadní Alojzov směrem k zaniklé osadě Josefov. Cestou se záhadným způsobem ztratila jedna osoba, na což se přišlo až později, při čtení historie obce Josefov. Z obce zůstaly jen zbytky základů domů, základy školy a most lesní železnice. Velice zajímavé. Před turisty byl již cíl  vycházky, Hučavský vodopád. Ten nezklamal. Nachází se místě, kde Hučava překonává tektonický zlom.Ač nevelký, poskytl hezkou podívanou. Mokré kameny kolem byly i nebezpečné. Zpět , už rychleji, postupovali podél potoka a neznačenou stezkou kolem Pasáku do Branné. Celkem ušli 11 km s celkovým převýšením 1200 m. Slušný výkon. Na nádraží se všichni sešli. Ztracená turistka, dva hledající a hlavní skupina. Takže vše bylo OK.

Josef.B.

 

Okolo Šumperka a Bludova

9. 10. 2019

12 účastníků

 V noci pršelo, ráno ještě poprchávalo a většině z BluTu se nikam nechtělo. Přesto se nás v Šumperku na autobusovém nádraží sešlo 10 a po telefonu jsme se dověděli, že přijde ještě Věrka s Jindrou. Jet vlakem do Loučné a šplhat na Tři kameny nemělo v tom počasí smysl, jít přes Bludoveček hned domů se nám zdálo příliš obyčejné a časté. Zvolili jsme tedy trasu k přehradě Krásné, kde byla první občerstvovací zastávka pěkně na terásce u hospůdky – sice byla zavřená, ale zásob jsme měli dost. Pak se šlo přes Malín do Dolních Studének na oběd do restaurace U Urbanů. Upřímně řečeno přestávka s odpočinkem pro nohy přišla vhod a dobrý oběd taky. A dál? No přece přes Sudkov na dolní konec do Bludova. Zdenička Klimešová nás už vyhlížela a nedala jinak, tak jsme museli k ní pod pergolu. A rádi. Zrovna se spustil déšť – ale byl to první během vycházky. Zhodnotili jsme nejen vycházku, ale ochutnali i Zdenčinu ořechovku a borůvky v rumu. Vše skvělé! Domů jsme museli už s deštníkem, ale to už nikomu nevadilo. Den jsme si užili a aniž bychom to zamýšleli, „trhli“ jsme rekord – 19 km. Takže téměř DÁLKOVÝ POCHOD. Jsme dobří…

Jiřina K.

 

Zájezd 

Rychnov nad Kněžnou, Nové Město nad Metují, Slavoňov, Dobrošov

25.9.2019 (plný autobus)

   Poslední středu v září jsme se vydali na další "velký výlet". Cílem bylo tentokrát  Kladsko.

   Vyrazili jsme již o půl sedmé ráno. Většina z nás si musela natáhnout budík, protože obvykle vstáváme později. První zastávka byla v  Rychnově nad Kněžnou. Krátkou poznávací vycházku nám ale překazil déšť. Nakoukli jsme jen do krásného Kolowratského zámku. Před deštěm jsme se většinou schovali v místní cukrárně.

   Dále jsme pokračovali do Nového Města nad Metují, kde jsme měli domluvenou prohlídku zámku rodiny Bartoňů z Dobenína. Náchodská průmyslnická rodina Bartoňů se stala roku 1912 posledním českým šlechtickým rodem jmenovaným císařem Františkem Josefem I. V erbu, který mohou od té doby užívat, mají symboly textilní výroby – vřeteno a tkalcovské člunky. Když na začátku 20. století koupili průmyslníci  Josef a Cyril Bartoňové chátrající objekt, zahájili celkovou rekonstrukci stavby. Tu řídil známý architekt Dušan Jurkovič. Ten navrhl také originální zámeckou zahradu s dřevěnými stavbami. V zahradě jdou zakomponovány také kamenné sošky trpaslíků z dílny sochaře Matyáše Bernarda Brauna z první poloviny 18. století. Pozdější úpravy interiérů ve 20. a 30. letech 20. století realizoval arch. Pavel Janák. Významnou osobností, která zámek navštívila, byl pan prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Ten na zámku přenocoval v roce 1926. Paní průvodkyně nás provedla nádhernými zámeckými interiéry zařízenými soudobým moderním nábytkem ve stylech vrcholné secese, art – deco a funkcionalismu. Vyprávěla nám o historii zámku i rodiny Bartoň-Dobenín, která se v 90. letech minulého století vrátila z exilu ve Spojených státech. Další zajímavosti o této rodině jsme se dozvěděli o den později v pořadu Modrá krev. Prohlídku zámku jsme zakončili výstupem na zámeckou věž, z níž byly krásné výhledy.

   Dále jsme pokračovali do Slavoňova, který je ve svém okolí i po celém světě proslaven celodřevěným kostelem, který je vzácnou ukázkou lidové architektury Orlických hor. Římskokatolický kostel sv. Jana Křtitele byl postavený již v roce 1553. Nejen kazetový strop, ale celý vnitřek kostela, má pozoruhodnou malířskou výzdobu. U vstupu stojí zajímavá zděná věžovitá zvonice. Ve Slavoňově jsme se také naobědvali. Překvapila nás prostorná jídelna, která byla jistě bývalou sokolovnou. Oběd byl ale výborný i se zákuskem.

   Poslední zastávka byla v Dobrošově. Tamní dělostřelecký srub přečkal téměř bez úhony druhou světovou válku, ale nyní prochází generální opravou. Tak jsme navštívili nedalekou Jiráskovu chatu s krásnou rozhlednou, perlou Klubu českých turistů. Podle projektu Dušana Jurkoviče byla postavena na kamenné podezdívce šestihranná pásovitá věž rozhledny se širokým dřevěným ochozem. Chata byla dostavěna později. K chatě jsme se vydali dvěma cestami. Když jsme se všichni sešli zpět u autobusu mohli jsme se vydat na zpáteční cestu.

   Počasí nám moc nepřálo ale výlet se vydařil.                                                  

    J.H

 

Bílá Opava

11.9. 2019

23 účastníků ( a pes)

Na vycházku údolím Bílé Opavy jsme se chystali dlouho a konečně letos jsme se odvážili dát tuto krásnou trasu do programu BluTu. Zvolili jsme směr netradičně od Ovčárny kolem Barborky po žluté turistické značce „dolů“. Kupodivu nebyl Praděd v mlze a dokonce ani nefoukalo, počasí bylo přímo ideální na výlet. Na Barborce jsme se řádně posilnili a pak už nás čekalo poměrně náročné klesání.  Díky hezké krajině kolem vody, vodopádům, mechovým zákoutím a samozřejmě i díky naší kondici jsme to všichni zvládli bez problémů a v pohodě. Pak už byla za odměnu procházka Karlovou Studánkou s posezením v cukrárně. Domů jsme se vraceli příjemně unaveni, ale spokojeni s hezky stráveným dnem.

Jiřina K.

 

Setkání na Brusince 4. září 2019

Tentokrát jsme nevyrazili daleko a trasa byla individuální. Cíl byl na Brusince. Pokyn dorazit do 14 hodin a přinést případné přebytky ze zahrádky byl splněn.Ukázalo se, že zásob je nad míru. Na pokyn „fčíl“ se u grilu utvořila fronta na maso. Masíčko jsme spláchli pivkem a zakusovali šťavnatou zeleninkou. Bylo i něco sladkého ke kávičce.Pozvánka byla na setkání s překvapením. A taky že bylo! Když jsme spořádali většinu zásob došlo na něj. Vtipná tombola se losovala „stravenkami“. Nasmáli jsme se velice…. Veselou náladu doplňovala hra na kytaru.Velké poděkování patří pořadatelskému týmu (Jiřka, Slávek, Vlastík, Luboš a Jirka). K příjemně strávenému odpoledni přispělo i pěkné počasí. Tak zase za rok!

img_1293.jpg

 

 

 

 

Jana H.

 

 

 

Rudoltice

28. 8. 2019

24 účastníků

Vedro, které lákalo spíš ke koupání, skupinu nadšenců od vycházky neodradilo. Vlastně „nahoře v lese“ bylo mnohem lépe než „dole“. A když jsme objevili první nádherné hřiby, změnil se duch procházky ve sběr hub. Nešlo odolat a tak většina z nás měla plné tašky praváků, klouzků, suchohřibů, babek a dokonce se objevila i kuřátka.

Po pobíhání po lese přišlo vhod posezení u Anenské studánky s opékáním klobásek a s dalším občerstvením. Pak jsme pokračovali po naučné stezce Petrovské studánky a využili možnost ochutnat pramenitou vodu ze Srnčí studánky a studánky U kaliště.  Až v Petrově na rozpáleném nádraží jsme si uvědomili, jak nám bylo dobře ve stínu v lese a navíc ty plné tašky hub! Parádní výlet…

Jiřina K.

Cyklovýlet

21. 8. 2019

V noci na středu pěkně pršelo, spíš lilo, ale přesto jsme se u panenky Marie v 10 hodin sešli v počtu 11. Jen jsme nevěděli, kam až dojedeme – vzhledem k počasí. Přes Sudkov, Lesnici, Leštinu jsme dojeli do Zábřehu a zvolili pauzu ve Staré sladovně. Byl čas oběda, tak jsme neváhali a řádně naplnili bříška. Po té jsme pomaloučku vyrazili přes Postřelmov do Chromče k Obrovi. Trošku nám trvalo, než jsme donutili kávovar v „ samotočové“ boudičce  vypustit do hrnečku kávu, ale vše se zdařilo a nebyl důvod spěchat domů. Trošku jsme poklábosili …

A kolik jsme vlastně ujeli? 25 km? Víc? Méně? To není vůbec důležité…

Jiřina K.

Písařov, Jakubovice, Janoušov, Ruda

14. 8. 2019

19 účastníků ( a pes)

Již od Šumperka jsme postupně zaplňovali linkový autobus, abychom v Písařově nastoupili na žlutou turistickou trasu a vydali se směrem k Jakubovicím. Tam bylo první příjemné překvapení – Hospůdka U Straků. Slávek s Mirkou to sice netušili, ale i oni spolu s námi neváhali a využili nabízené služby pana vedoucího (přestože měl zavírací den). V Janoušově jsme obdivovali novou krásnou kapličku z roku 2016, pěkně opravené domky i dřevěného mušketýra ( kde se tam vzal, netušíme). Během putování jsme mezi nás přijali novou turistku Anežku Kozákovou, kochali se nádhernými výhledy, občerstvovali se a probírali vše možné i nemožné. V Rudě jsme chvilku věřili Lubovi, že jede autobus i  o půl třetí, ale pak jsme raději dali ještě pivečko nebo zmrzlinu a odjeli až o půl čtvrté. Hodnocení výletu proběhlo ještě po příjezdu do Bludova „U hrobky“ – a jak jinak – hodnocení bylo kladné!

Jiřina K.

Bradlo

31.7.2019

20 účastníků

Narozeninové bloudění. Den před výletem sprchlo. Ani ráno to moc výletově nevypadalo. Přesto se nás v polovině prázdnin sešlo v Šumperku na nádraží dvacet. Vlakem jsme dojeli do Libiny a pak už vyrazili „po svých“.

U prvního odpočívadla byla významná zastávka. Helenka měla zrovna ten den 79. narozeniny! Věkový průměr nám trochu „kazily“ přítomné děti a vnoučata.

Vnoučata běhala a hledala modré značky. Až najednou neviděli žádnou, ani dospěláci. Jeníček (velký Luboš) vylezl na pařízek a rozhlížel se! Vím, že v pohádce je, že vylezl na strom, ale v okolí skoro žádný nebyl. Les sežral kůrovec. Kousek jsme se vrátili a pak už jsme sporadické značky nacházeli.

Pod Bradlem už svítilo sluníčko a začalo řádné letní vedro. Pláštěnky a deštníky, svetry a bundy jsme ten den měli zbytečně.

Od altánku všichni jsme všichni vyšplhali posledních 52výškových metrů na křemencové Bradlo (600m n. m.).  Po svačince pod Bradlem jsme pokračovali tentokrát po červené do Nové Hradečné. Děti prověřily dvě místní hřišťátka a vlak do Šumperka byl tu!

Báječně brzy jsme se stihli vrátit do Bludova a tak jsme ještě navštívili cukrárnu. Zákusky, kafíčko a pivíčko bylo pěkné zakončení úspěšného bloudění pod Bradlem.

Jana H.

 

Kozlovský kopec

17.7. 2019

26 účastníků ( a pes)

Začátek vycházky byl trochu zmatečný – někdo jel do Zábřehu autobusem, někdo vlakem, někdo autem. My, co jsme jeli autobusem, jsme v klidu postávali před zábřežským nádražím s tím, že máme skoro hodinku čas do odjezdu vlaku. Jenže Jindra vyběhl z nádražní budovy se zprávou, že náš vlak má 45 minut zpoždění a že tedy budeme čekat skoro 2 hodiny, pokud nepojedeme rychlíkem, který už jede za 5 minut. Podlehli jsme klamu, rychle si koupili jízdenky a nastoupili do vlaku. Na druhou skupinu jsme chtěli čekat někde v České Třebové. Všechno bylo jinak, zpoždění 45 minut měl úplně jiný vlak – důvěřuj, ale prověřuj…

No nic, v Č.Třebové byla dost zima,tak jsme se pomalu vydali po červené turistické značce k rozhledně. Prošli jsme nádherný městský park, pozdravili se s otužilci v místní říčce a pomaloučku jsme stoupali na kopec. Celá věž kovové rozhledny je 55 m vysoká, ochoz ve výšce 33 m, 174 schodů. Na pohled rozhledna nic moc- takové „kovové monstrum“, ale výhled nádherný. Hned u rozhledny je pěkná chata M.Švabinského s restaurací. Tam jsme se řádně občerstvili a počkali na druhou skupinu. Společně jsme došli do pravěké osady Křivolík. Ani osada mě nenadchla, možná to tak v pravěku skutečně bylo…

Mnohem příjemnější bylo zastavení u poutní kaple Panny Marie a samozřejmě i v nedaleké výletní restauraci Na horách (bývalé lázně, kde pobývala i Božena Němcová). Čokoláda se šlehačkou neměla chybu! Někteří už spěchali na vlak, tak tuto zastávku vynechali, ale udělali chybu. Sladkou tečku jsme měli ještě v bufetu v nádražní hale a pak už „sláva nazdar výletu“… Ušli jsme asi 8,5 km, převýšení 250 m, Kozlovský kopec má nadmořskou výšku 601 m.

Jiřina K

 

Rozhledna Křížová hora

3.7. 2019

33 účastníků ( a pes)

Začátek opět autobusem směr Štíty. Ve Štítech byla téměř hodinová přestávka, kterou každý z nás využil dle svého. Největší zájem byl o cukrárnu, ve které to neskutečně hezky vonělo čerstvými koláčky ( byly výborné) a kávou. Za podívání stály i nedávno instalované sluneční hodiny s nápisem „Žijeme díky slunci“, kostel i Acrobat Park se skokanskými můstky Aleše Valenty, který právě obhlížel svůj areál. Autobusem jsme pokračovali do Červené Vody a pak už pěšky po žluté značce přes Šanov, 4 km pěkně do kopečka k rozhledně Křížová hora ve výšce 735 m. n. m. A ještě 130 schodů na vyhlídkovou plošinu ve výšce 25 m. Odměnil nás krásný výhled a taky občerstvení z vlastních nemalých zásob. Pak přišla nejobtížnější část dne – prudký „sešup“ do Moravského Karlova – hůlky se hodily.  Trošku jsme hledali autobusovou zastávku, ale vše dobře dopadlo a po vyhlídkové jízdě autobusem se dvěma přestupy přes Štíty, Jakubovice, Písařov jsme byli doma v Bludově. Opět hezky strávený den…

Jiřina K.

 

 

19. června  - Kocanda , Olšanské hory, Olšany.

25 účastníků

 

V parném dní 19.června se vydalo 25 turistů z Kocandy do H. Studének, přes Sychrovský rybník na Olšanská hora. I když bylo velké teplo, tak  jsme procházeli ve stínu, až na několik výjimek přes otevřené louky, které byly nádherně rozkvetlé. Polední přestávku u ohně jsme si užili opékáním buřtů u kapličky. Poslední úsek při sestupu do Olšan až k restauraci Varšava, byl  horší.  Otevřený terén a slunce, únava, ukázalo svou sílu. Občerstvení ve stínu nám pozvedlo náladu. Autobus nás po 14. hodině odvezl domů. Sladkou tečkou pro zbývající účastníky byla zastávka v cukrárně u zámku. I přes velké teplo se vycházka vydařila ke spokojenosti všech účastníků.

Postřehy napsala: Jaroslava Snášelová

PS: fotografie J. Snášelové a S. Straky naleznete ve fotoalbu.

 

5. června  - Výlet na novou rozhlednu - Kraličák

 

Na nejvyšším bodě mezi Hynčicemi a Stříbrnicemi na vrchu Štvanice (866 m. n. m.) ve Skiareálu Kraličák  je od listopadu  2018 otevřena nová rozhledna. Rozhodli jsme se ji okouknout.

Rozhledna Stříbrná Twiggy  je subtilní stavba vysoká  35 metrů, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 28,6 metru. Ve středu věže visí kulaté dřevěné schodiště o 152 schodech.  Jako kyvadlo vyrovnává nápory větru. Konstrukci rozhledny tvoří modřínová kulatina, aby stavba co nejlépe zapadla do okolní krajiny.  Projekt pochází z dílny Davida Kubíka z Hutě architektury Martina Rajniše. V mnohém se podobá pražské rozhledně Doubravka na Černém mostě, kterou studio dokončilo rovněž minulý rok.

Vyjeli jsme ráno vlakem směr Staré Město pod Sněžníkem. Drobný zádrhel nastal hned v Hanušovicích, kde jsme přestupovali a museli jsme počkat na vlak od Jeseníku. Pochybovali jsme, že autobus do Stříbrnic na nás bude čekat. Proto „velení“ zasedlo nad mapu a po krátké poradě drobně upravilo trasu.

Vystoupili jsme v Chrasticích a vyrazili po silnici do Hynčic pod Sušinou. Tato vesnice sice v roce 1946 zanikla, nyní je zde rozsáhlý sportovní areál. Došli jsme k horskému hotelu Sněženka. To jsme už byli řádně zmořeni horkem, tak jsme se zastavili „na jedno“.

Dále jsme procházeli mezi mnoha novými chatami a penziony. Zajímavý je např. Penzion Pod Zvonem, který je přestavěn z Kapličky svatého apoštola Petra a Pavla z poloviny 19. století. Po sejití ze silnice jsme se pustili přímo do kopce k rozhledně. Již trochu unavení jsme došli na kopec Štvanici. A hurá na rozhlednu! Vystoupali až do proskleného horního patra, odkud byl báječný výhled na všechny strany. Po společném focení před rozhlednou nás čekala cesta dolů do Starého Města na vlak. Cesta se klikatila mezi pastvinami, tak jsme si některé zatáčky zkrátili přes louky. S hromem za zády jsme dorazili na nádraží právě ve chvíli, kdy přijížděl vlak od Hanušovic. Pan mašinfíra nám prodal jízdenky a vyrazil zpátky do Hanušovic.

Přestože se plánovaná cesta 9 km protáhla na 15 km a trošku jsme zmokli zhodnotili jsme výlet jako (opět) úspěšný. 
 

 

Výlet na kolech 29.5. 2019

Okolo Bludova 13 účastníků

img_8411b.jpg

Zájezd  22. 5. 2019

Starý Jičín, Kunín,  Nový Jičín

 51 účastníků

novy-jicin.jpg

A pršelo, jen se lilo…

… tentokrát  jsme opravdu výlet začali v dešti. Sv. Petr se rozhodl prověřit nejen naše oblečení, deštníky a obuv, ale i naši „náturu“. Myslím, že může být spokojený, nikdo nezůstal sedět v autobuse, nikdo neplakal a všichni se statečně vydali ve Starém Jičíně směrem na Starojický kopec zhlédnout zříceninu hradu z 12. století. Díky mlze a dešti nebyl výhled nejlepší, ale pěkně jsme se prošli.

Bohužel ani restaurace ve Starém Jičíně nebyla otevřená, tak jsme se usušili a zahřáli něčím tekutým až v Zámecké kavárně v Kuníně. Interiér barokního zámku nás nezklamal, zámek je otevřený teprve od roku 2006 a bylo co obdivovat. V Zámecké restauraci nás už čekal díky Lubovi oběd, tak jsme nikam nespěchali a vychutnali si další občerstvení dle vlastního výběru.

Přesun do Návštěvnického centra v Novém Jičíně byl otázkou chvilky a už jsme si v Expozici generála Laudona mohli vyzkoušet střelbu z kanónu, shlédnout film o generálovi a pohrát si jako děti. Zajímavé bylo i sousoší vyrobené 3D tiskem –největší v ČR. O patro níž je umístěna expozice „ Od králíka po klobouk“- tedy muzeum klobouků se vším všudy. Nás nejvíc zaujala možnost vyzkoušet si všechny možné klobouky i čepice – to bylo veselo!

Venku se mezitím udělalo hezky, tak byla na řadě procházka městem - čtvercové náměstí s renesančními domy s loubím v Novém Jičíně prý náleží k nejkrásnějším na sever od Alp. My souhlasíme.

I přes počáteční nepřízeň počasí,se výlet vydařil, co říkáte účastníci zájezdu?

Jiřina K.

 

 

 

Zábřeh - Růžové Údolí - Nemile - Zábřeh

15. 5. 2019 - 15 účastníků + 1 pejsek

Tentokrát jsme vyrazili autobusem do Zábřeha. A dál již pěšky. Přes Krumpachy na Račici a do známého výletního místa, Růžového údolí. Hostinec byl zavřený (už se nedivíme, stává se to často). Tak jsme pokračovali kolem Nemilky, nad  přehradou, do obce Nemile a zpět do Zábřeha. Zakončení  se konalo ve Staré sladovně. Všichni byli spokojení s vydařeným výletem. Počasí bylo proměnlivé, ale přijatelné. Cestou jsme se kochali jarní přírodou a hezkými kytičkami na rozkvetlých loukách.

 

Bohutín - Bludov

24.4.2019 - 10 účastníků

Mezi Velikonocemi a bludovskou poutí odjela většina blu-tu na třídenní zájezd do maďarských lázní Bük. Zbývající nezaháleli a vyrazili na vycházku kolem Bludova. Zbylo nás deset. Start byl tradičně u kulturního domu. Vydali jsme se tentokrát na západ, přes kopec, do Bohutína. Cestou jsme se ve slunečném počasí kochali krásně rozkvetlými stráněmi. Prošli jsme Bohutínem až za nádraží, k řece Moravě. Zde jsme zabočili na jihovýchod. Mezi tratí Bludov - Jeseník a silnicí číslo 11 jsme došli na kraj Bludova . Cestou nám Jirka nabídl jako doping výborné čokoládky. Zato jsme mu popřáli k svátku. U chromečského mlýna jsme zkontrolovali Slávkovy latifundie. U vlakové zastávky jsme zabočili kolem trati k Habrmanovu mlýnu. Vítr, který nás zlobil mezi Bohutínem a Bludovem se utišil. Mohli jsme tedy poobědvat u Habrmanky na letní zahrádce. U oběda jsme se rozhodovali, kudy zpátky, abychom nemuseli kolem rušné silnice číslo 44. Když jsme se posilnili obědem, zrovna jel autobus „mohelničák“. Za 2 Kč jsme dojeli k zámku. Ušetřený čas jsme strávili u kávičky a zákusku v místní cukrárně.

Jana H.

Postřelmůvek – Postřelmov –Sudkov

 10. 4. 2019 - 17 účastníků

Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem…

 My z BluTu  jsme v dubnu u kamen jen po večerech, dne si užíváme úplně jinak. Nejlépe na vycházce. Tentokrát jsme zvolili naprosto vodorovnou cestu z Postřelmůvka do Postřelmova do restaurace U Kevina, kde jsme se všichni „nadlábli“. Nabídka  meníček byla skutečně pestrá, všem chutnalo a  za pouhých 69 Kč. Spokojeně jsme mohli pokračovat obloukem kolem Sudkova (někteří sice navrhovali využít právě projíždějící vlak směr Bludov - žertík?). A pak se projevil zákon zkratek a „nábližek“, jak ho všichni známe: přecházeli jsme řeku po kolejišti, podlézali stromy a houští, přelézali kmeny, šli přes pole, ale nakonec jsme přece jenom trefili zpět do Bludova!  Na závěr vycházky jsme přijali pozvání Jany a Rudy Janíčkových (narozeniny) a usadili se u nich pod pergolou. Bylo to moc příjemné: kávička, štrúdl, ořechová buchtička a také vynikající domácí tlačenka. Janě a Rudovi jsme věnovali obrázek od Pepy Baslara  - hezká krajinka s pohledem na Brusnou, ještě bez Brusinky. Poseděli jsme, řádně se občerstvili, pobavili, probrali vše „důležité“. Díky Jano a Rudo - byl to skvělý závěr nenáročného putování v okolí Bludova.

P.S.: Jsem ráda, že jsem se po delší době mohla vrátit mezi své kamarády a opět zažila spolu s nimi hezký den.

Jiřina K.

 

Kolem Bludova

Ráno pošmourno, nakonec se na nás usmálo i sluníčko.

lazne.jpg

 

 

 

 

 

 

 

7. března

Další setkání v Obecním klubu připadlo na předvečer MDŽ. Tak jsme ho taky pojali. Děvčata napekla a přichystala  mlsání. Pánové je za to obdarovali červenými a žlutými růžičkami.

Na úvod Slávek promítal záběry z polského Karlova a Stolových hor. Jsou to nejatraktivnější hory Sudet, nacházející se nedaleko Hronova na česko-polské hranici. Na podzim se tam možná vypravíme.

Luboš nám připomněl bližší výlet. V květnu vyrazíme do Kunína a Starého i Nového Jičína.

A pak už vypukla volná zábava. Ke zlepšení nálady zahrála Eva na harmoniku a tradičně Slávek na kytaru. Sešlo se nás dnes přes třicet.

Příští týden vyrazíme opět na krátkou vycházku po Bludově a blízkém okolí.

Jana Holínková

mdz.jpg

 

 

 

27.2.2019 Vychýzka "Kolem jelenů"

 

p1050798.jpgkolem-jelenu.jpg

 

 

 

 



 

 

 

Jaro přešlapuje za dveřmi, zima snad balí kufry. Sluníčko svítí jako by nebyl konec února. U kulturního domu se nás sešlo 26, včetně jednoho děťátka na kočárku. Trasu zvolili organizátoři Luboš a Slávek tak, abychom se moc nezablátili, většinou po zpevněných cestách. Vyrazili jsme směrem na Bludoveček. Hospodu jsme ale obloukem minuli. V oboře jsme obdivovali jeleny s parožím v lýčí a pozorovali koně v protějším výběhu. Došli jsme až k silnici, kde nastal první kritický bod dnešního výšlapu – přejít frekventovanou hlavní silnici a jít kousek kolem ní. V zatáčce jsme odbočili zase na polní cestu. Ta byla zaplavena jezerem bláta. Když jsme toto zdolali, měli jsme nejhorší část cesty za sebou.  Vystoupali jsme nad Heleninu skálu a kolem zahrádek nad Bludovskou strání jsme došli k topolu na křižovatce Příčné a Františkovy aleje. Gryngletem jsme museli projít po pravé straně, abychom minuli padlý strom přes cestičku vlevo. A už jsme se blížili k zasloužené odměně v podobě oběda v restauraci ZOD. Ti co cestou dostatečně nevyhladověli, šli mlsat do cukrárny.   

 
 


Poslední fotografie


Archiv

Kalendář
<< 10 / 2020 >>


Statistiky

Online: 3
Celkem: 113853
Měsíc: 5553
Den: 163